EDUARD BASS
LIDSKÉ TĚLO (Parodie na přednášku) (1910) – uvedena v kabaretu Červená sedma
 
Z čeho se člověk skládá, není třeba dlouho popisovat. Přichází na svět už složen. Tělo lidské je dar boží, který tak mnohému spadl do klína, aniž by věděl, jak se s ním zachází.
To, co je na člověku na první pohled patrno, je maso. Někdy ho bývá též nepatrno. Toto maso musí na něčem viset, a to, na čem visí to maso, nazývá se kostra. Nejdůležitější část kostry je páteř. Páteř je řada obratlů, na jichž hořením konci sedí hlava a na dolením člověk. Na dolejším konci přebíhá do pánve a obyčejně nad ní dělá kříž. Na páteři jsou upevněna žebra, která tvoří takzvaný brustkastn. Šíře tohoto bývá u ženy větší než u muže, takže si jej lidé pletou až s takzvaným vaškastnem. Ten spadá jinam. Vzadu, ale poněkud výše, jsou umístěny lopatky, na něž se pokládají alteti. Nahoře jsou zakotveny dvě klíční kosti, zvané tak proto, že z nich klíčí ruce.
Postupujeme-li podle páteře vzhůru, padneme konečně na hlavu. Normální člověk má jen jednu hlavu, jen některá telata mají dvě. Ztratí-li někdo hlavu, činí tak obyčejně jen obrazně. Kosti hlavy skládají se z lebky a obličeje. Najde-li se lebka v kostele, bývá to obyčejně lebka Žižkova. Má-li lebka pod sebou dva hnáty křížem složené, říká se tomu ”Černá ruka”. Materialisté ji lepí na lahvičky s jedy a lidé světa zběhlí na flaštičky s kořalkou.
Nechme však hlavy a obraťme se k rukám. Ruka ruku myje a obyčejně bývá ruka v rukávě. Ruka jest nejdůležitější nástroj pro lidské konání. Neboť jen když se ruka k ruce vine, pak se dílo podaří. Ruka začíná ramenem. Lidé s vyvinutými rameny nazývají se ramenáři. Lidé s menšími rameny si je vycpávají a tak vzniká takzvaný šnajdrmuskl aneb muskulus sartorius. Rameno hraje důležitou roli v životě člověka, zejména takzvané rameno spravedlnosti. Dále je rámě a na něm biceps, jeden ze svalů, jež – jsou-li vyvinuty – jsou chloubou každého muže. Není třeba si splésti biceps s Lessepsem, jenž prokopal kanál Suezský. Ale poněvadž zdravé tělo lidské nemá s kanálem nic společného, přikročíme dále k lokti. Loket rozeznáváme dvojí: vídeňský a český, a na ty dva lokte se u nás měřilo. Ale od dob zavedení metrické míry neukázali Čechové, zač je toho loket, až nyní. Ruka je rozeklána v prsty. Prsty jsou různé délky, řídí se to podnebím. U nás se prstům daří. (Gesto kradení.)
Pusťme nyní prsty z očí a ponořme se do pánve. Pánev brání nejměkčí části těla mužského, jako jsou žaludek, pajšl, drob a jiné drobnosti. Z pánve vyrůstají další okončetiny, zvané nohy. Nohy by se mohly snadno považovati za ruce – kdyby právě nevyrůstaly z pánve. Ale nechme ruce a chopme se nohou. Na kolenou máme jablka, někdy také holku. Docela dole je pata, kterou proslavil Achilles. Ve středověku sloužily paty k tomu, že byl-li někdo v nebezpečí, ukázal je nepříteli. V Rakousku se to nedělalo.
Tím jsme poznali všechny hlavní kosti v našem těle. Celá tato garnitura nazývá se kostra. Stavba její podobá se značně kostře opičí, ale pokud se chápavosti obou druhů týče, panují jisté rozdíly. Opice má chápavé ruce a ocas, člověk ruce a rozum.
V průmyslu nenachází kostra lidská valného užití. Je-li zdravá a zdatná, vyrábí se z ní skelet k účelům školním a vědeckým; je-li zkřesaná a nevzhledná, dělá se z ní – legrace.
  
Autor: BASS EDUARD
Dílo: LIDSKÉ TĚLO