OTOKAR BŘEZINA
MRTVÉ MLÁDÍ (Tajemné dálky, 1895)
 
Na starém pianě, v kovových strunách spících,
jak v rozvlnění harf jsem slyšel rytmů spád,
jenž slznou rosou tónů mdlých a žalujících
se vešel na strun jemně vibrující drát.
 
V mé duši myšlenka jak těžká vůně vstala
a píseň, v mládí svém již slýchával jsem pět,
do tváří dýchla mi a za ruku mě jala
a ztichlých do zahrad mě vedla zašlých let.
 
Hrou třpytných konstelací se nebes krása stkvěla,
do času ztichlých vod z ní kapal hvězdný čar,
kde v rakvi skleněné, jak světlic mrtvá těla,
mé mládí leželo v rubáši zhaslých jar.
 
Pel zrůžovělých snů mu vzkvetl v líci ovál
a slz mých tvrdý skvost mu spjal se v diadém
na svěžích údů jas, jež balzamoval
jsem čistých vzpomínek svých vonným pokladem.
 
A teplo mrtvých vnad, jež kynulo mi svěží
pod růžovým závojem, jejž dnů mých úsvit tkal,
žár dlouhých pohledů, jež zhaslé v duši leží,
a mrtvé polibky, jichž nežehl mě pal;
 
krev hroznů zahořklá, z níž nadšení jsem nesál,
a oheň objetí myšlenkou vychladlý,
déšť květů odvátých, jenž jednou v klín mi klesal,
však tknutím ruky mé umíral uvadlý.
  
Autor: BŘEZINA OTOKAR
Dílo: MRTVÉ MLÁDÍ