OTOKAR BŘEZINA
KOLOZPĚV SRDCÍ (Ruce, 1901) – úryvek
 
Stále stejným
zdvihem a klesáním křídel,
v polohách vyšších a vyšších
opakovaným,
nad tíží země
vítězí nádhera letu.
O cestách milosti zpívají hlasy duchů
jak ptáci dávná svá hnízda obletující
v kouzelných zahradách metamorfóz,
mystický zahradníku!
 
Slyšíte tajemné šumění krve? Vření ve zrajícím kvasu
omamujícím? Horečný hlahol v temnu úlů?
Bolestná zaznění srdcí, laděných věky jak struny
pro souznění hvězdná?
Zakvílení strun příliš napjatých, přetržených?
A všemi světy letící ohnivý tón
dosaženého souzvuku serafického?
Mystická rozpomenutí na objetí slavná miliónů,
než tento kosmos viditelný těžkou nádherou vzkvetl
v nekonečnostech?
Signály návratu, očekávané všemi bytostmi země,
shromažďující bratrstva lovců
v ironických labyrintech pralesa snění?
 
V lítosti zástupů nad poli zkrvácenými,
v úzkostném blednutí uchvatitelů,
v tajemných vítězstvích ženy,
jak plameny na lustru tisíciramenném
při každém otevření dveří, jimiž se blíží očekávání,
větrem duchové hudby
třesou se srdce.
 
Vítáni buďte přicházející!
Vinohrady našich hroznů nejopojnějších
značí vám cestu!
Černé, uhelné stopy našich ohňů,
kde pod jiskřením nebeských světel jsme sedávali,
v mlčení noci o vašem příchodu zpívajíce;
znamení svatá,
která jsme řečí národů určených k zahynutí
na kolmé štíty skla tesávali,
sesuté oblouky bran triumfálních
vladařů našich,
nánosem věků pokryté obelisky
chrámů. –
 
Pro tajemství bolesti, smrti a znovuzrození
sladko je žíti!
 
Pro neviditelnou přítomnost velkých a svatých našeho rodu,
kteří jdou mezi námi v zahradách světla
a z dálky všech věků hovoří k našim duším
milostiplní,
sladko je žíti!
Pro královskou vděčnost přemoženého,
jenž důvěrně položí hlavu svou na prsa,
kde žár tvůj mocněji zpívá,
pro objetí nepřítele v oslnění nejvyšší hodiny naší
sladko je žíti!
 
Pro nadzemskou vůni prvně rozvitých květů
v extázi písně, v polibků slávě
sladko je žíti!
 
Pro vznešenou únavu stavitelů
sladko je žíti!
Pro hvězdný duchový pohled
zem ze všech stran současně objímající:
krystalné samoty pólů, pravěků, prahor, zákona, čísla;
tichá moře vzkvetlého světla, štěstí, klasů a nocí;
horečné zahrady tropů, krve, žízně a knížecích snění;
tíži všech plodů, jež uzrály slunci viditelnými i neviditaelnými
a jež volají po větrech a po utržení;
víření rojů před odlétnutím; zápasy národů v tisíciletích;
harmonický let země v nádherné linii dráhy její i v zemětřeseních;
azurná zrcadla nebes i nad ostrovy prokletých malomocenstvím;
křídová horstva, kde jednu hřímala moře
a kde budou hřímati jednou;
jiskření hmyzů v pralesích trávy,
jiskření světů v nekonečnostech,
jiskření myšlenky v duchových vegetacích nepoznaného.
Pro jemné usmání zraků, neoklamaných gigantskou Halucinací,
sladko je žíti! –
  
Autor: BŘEZINA OTOKAR
Dílo: KOLOZPĚV SRDCÍ