OTOKAR BŘEZINA
ZRCADLENÍ V HLOUBCE (1905) – úryvek z eseje

Láska rozvila vaše smysly a dala vašemu vidění onu hloubku magické jasnovidnosti, v níž všechny věci na zemi rozkvétají do své pravé podstaty, to jest do krásy. Z hloubky mluveno, člověk vidí věci i lidi, jen když je miluje. Nikdo nemůže vystihnouti krásu toho, čeho nemiluje. Mezi modelem a tvůrcem musí býti duchovní vztah, má-li vzniknouti dílo, které potrvá; duchovní vztah, zářící pole sil, v němž jiskry přelétají ze srdce do srdce, když se k sobě přiblížila. Proto v dílech velkých mistrů, jichž láska rozšířila se na všechno, co žije na zemi, je tolik dobroty, spravedlnosti a při vší tragice tolik něhy. Pozornost, sebe více bičovaná vůlí, nenahradí milostné jasnovidnosti lásky. Jenom zrak lásky je trpělivý jako slunce, tisíckrát znovu se vrací k téže linii, aby podal její život, a nic mu není nepatrným na předmětu milovaném. Obsese milovaných tahů tvoří styl uměleckého díla.
 
Autor: BŘEZINA OTOKAR
Dílo: ZRCADLENÍ V HLOUBCE