ARISTOFANÉS
MÍR
 
Aténský vinař Trygaios vyletí na chrobáku na nebesa.
 
Druhý obraz
 
V pozadí Diův palác, před ním sluj (propadliště), zasypaná kamením.
 
TRYGAIOS (přistal vlevo, sestupuje z chrobáka, jde k vratům paláce a tluče na ně)
Hej, kde je vrátný Diův? Otevřte!
HERMES (vycházeje z vrat)
Kde se tu bere smrtelníkův hlas?
(Spatří chrobáka a zděsí se.)
Přemocný Hérakle, ach, co to tu
je za netvora?
TRYGAIOS
To je komoň – brouk.
HERMES
Ty chlape špatný, drzý, nestoudný,
ty lotře, lotrase a pralotře
a ze všech lotrů nejzlotřilejší,
jak ses k nám dostal? Jak se jmenuješ?
Tak povíš? Tvoje jméno!
TRYGAIOS
Pralotr.
HERMES
A z jakého jsi kmene?
TRYGAIOS
Pralotrů.
HERMES
A jak se zve tvůj otec?
TRYGAIOS
Pralotr.
HERMES
Ty chlape, při všech bozích, zemřeš hned,
jestli mi hned své jméno nepovíš!
TRYGAIOS
Jsem z Athén Trygaios, vinař počestný,
a nejsem sudič ani udavač.
HERMES
A proč jsi přišel?
TRYGAIOS (sňal tlumok a vynímá z něho kus masa)
Tohle masíčko ti nesu.
HERMES (přijme, ukousne a hltavě pojídá; vlídněji):
Ale ty můj chudáku,
jak jsi sem přišel?
TRYGAIOS
Vida, chamtivče,
už se ti tedy nezdám pralotrem?
Jdi, zavolej mi Dia!
HERMES (pojídaje stále)
Ojojój!
Zde jsi, chlapče, bohům nablízku!
Ti odtud včera všichni vytáhli!
TRYGAIOS
Do které země?
HERMES (pohoršeně)
Země?
TRYGAIOS
Tedy kam?
HERMES
Ach, tuze daleko; až v nejzazší
se koutek nebes odstěhovali.
TRYGAIOS
A cožes tu byl nechán zcela sám?
HERMES
Mám hlídat bohům zanechané svršky:
židle a hrnce, džbány a tak dále.
TRYGAIOS
A proč se bozi vystěhovali?
HERMES
Jsou velmi rozzlobeni na Řeky,
i usídlili tady Běsa války
a tomu dovolili jednat s vámi,
jak se mu zachce. Sami se pak šli
co nejdál na kraj nebes usídlit,
by neviděli už váš věčný boj
a neslyšeli vaše modlitby
o zbraní zdar a zkázu nepřátel.
TRYGAIOS
A pročpak nám to udělali? Pověz!
HERMES
Že jste vždy přednost válce dávali,
že vás tak často spolu smiřovali.
Jak Sparťanům se vedlo trochu líp,
hned říkali: ”Jaj bože, musíme
tých Atenčíkov teraz potrestať!”
A když zas měli Atéňané zdar
a přišli o mír spartští vyslanci,
zas vy jste povídali: ”Klamou nás!
Ba, při Athéně! Při Diovi! Nelze
jim věřit! Však se přibelhají zas,
až budem jejich zemi v hrsti mít!”
TRYGAIOS
Toť vskutku věrný obraz našich řečí!
HERMES
A proto nevím, zdali uzříte
kdy ještě Míru bohyni.
TRYGAIOS
Kde je?
HERMES
Běs války uvrhl ji do sluje.
TRYGAIOS
Do jaké?
HERMES (ukazuje)
Tuhle do té hlubiny.
Jen pohleď, jakými ji kameny
tam zatarasil, abyste ji nikdy
už nedostali.
TRYGAIOS
Ale pověz mi,
co se nám chystá ještě provádět?
HERMES
Já vím jen to, že včera navečer
si hrozitánský moždíř donesl.
TRYGAIOS
A co chce udělat s tím moždířem?
HERMES
Chce rozetřít vám všecka vaše města.
TRYGAIOS
Jak to?
HERMES
Zná kouzlo, tím vás může zničit.
TRYGAIOS
A jaké? Nechápu.
HERMES
Tak poslyš: vše,
co rodí u vás pole, sad i luh,
má ve svém koši doma války Běs.
A vhodí-li co z toho do moždíře
a rozdrtí válečnou palicí,
je obec, jejíž plodiny tam vhodí,
tam u vás rozetřena na kaši.
TRYGAIOS
Můj bože, to nám chystá?
HERMES
Pámbuví,
a ještě horší věci! Ale teď
už zmizím. Pokud mohu souditi,
(ukazuje na dům)
chce vyjít; hřmotí uvnitř. Raději
se vyhnu tomu hrubci.
(Zmizí v domě. Z domu se ozve rána, při níž chrobák uteče, aniž si toho Trygaios všimne.)
TRYGAIOS
Běda mi!
Kam prchnout? Sám jsem právě uslyšel
zvuk válečného moždíře jak hrom.
(Ukryje se stranou vpravo.)
  
Autor: ARISTOFANÉS
Dílo: MÍR