PAUL ÉLUARD
ŽENA, PRINCIP ŽIVOTA, IDEÁLNÍ SPOLEČNICE V HOVORU (Veřejná růže, 1934) – Přeložil Vítězslav Nezval

Chceš vidět
Temný tvar slunce
Obrysy života
Anebo se nechat oslnit

Ohněm který vše smísí
Pochodeň převozník stydlivostí
To krásné gesto z masa ze zlata

Blud je neznám právě tak
Jako hranice jara
Pokušení je zázračné
Všechno má styčný bod vše tě prolíná
Byla to zprvu jen hromová rána kadidla
Co nejvíc miluješ
Chvalozpěv krásný ve čtyřhlase
Nehybnou nahou krasavici
Němé ale hmatatelné housle
Mluvím s tebou o tom co vidím

Budu s tebou mluviti o tvých očích
Chceš-li buď bez tváře
O jejich barvě bez ohledu na rozmar
Zářivých kamenů
Které pobledly
Před mužem kterého dobýváš
Jeho slepé nadšení
Vládne naivně jako pramen
V poušti

Mezi plážemi noci a vlnami dne
Mezi zemí a vodou
Není vrásky kterou bys zachladil
Není cesty která by přicházela v úvahu
Mezi tvýma očima a obrazy které v nich vidím
Je všecko co si o nich mohu myslet
Já sám nevykořenitelný
Jak rostlina jež se rozrůstá
Předstírající uprostřed jiných skal že je skálou
Nosím-li v sobě nějakou jistotu
Jsi to ty celá 
Vše nač se díváš
Vše

Toto je loď
Plující po tiché řece
Veze ženy které si hrají
A trpělivě čekající semena
Toto je kůň jenž sjíždí s pahorku
Anebo plamen který se zvedá
Velký smích bosé nohy na bílém dvoře
Vrchol podzimu hýčkaných trav
Pták zuřivě se pokoušející složit křídla do svého hnízda
Ráno jež roznáší lampy ros
Aby probudilo pole
Toto je slunečník 
A toto šat
Krajkářky svůdnější než kytice
Při zvuku zvonů duhy

Toto se vysmívá vesmíru
Toto nemá nikdy dost místa
Srdečné přijetí je vždycky jinde
S bleskem a záplavou
Přinášející s sebou medúzy a požáry
Kupodivu ochotné
Boří
Ničí lešení
Nad nímž vlaje smutný barevný prapor
Hvězda na pomezí
Mé ochromené prsty
Mluvím o tom že tě vidím
Vím že jsi živá
Vše existuje vše je viditelné
V tvých očích není ani stopy noci

Žiji v jediném výlučném světle tvém.
 
Autor: ÉLUARD PAUL
Dílo: ŽENA, PRINCIP ŽIVOTA, IDEÁLNÍ SPOLEČNICE V HOVORU