KAREL ČAPEK
ZE ŽIVOTA HMYZU (1921)

CLYTHIE
Ach, Felixi, vy mně připomínáte první lásku.
FELIX
Koho?
CLYTHIE
Nikoho. Žádná má láska nebyla první. Hu, ten Viktor! Mně se muži tak protiví! Budeme přítelkyněmi, Felixi, chcete?
FELIX
Přítelkyněmi?
CLYTHIE
Vy přece o lásku nestojíte. Láska je tak nízká... Ach, já bych chtěla něco hodně zvláštního a čistého! Něco nevšedního! Něco nového!
FELIX
Báseň?
CLYTHIE
Taky třeba. Vidíte, jak vás mám ráda.
FELIX
Počkejte! (Vyskočí nadšen).
”Do srdce mi vlétla jako do dětské zřítelnice
paprsek světla. Když jsem ji potkal, mákem zaplála,
celičká vzkvetla a plachostí svou mě podarovala.”
CLYTHIE (vstane)
Co je to?
FELIX
Báseň. Začátek.
CLYTHIE
A jak je to dál?
FELIX
Hned vám přinesu konec. (Letí pryč). Teď jsem překonal všechno, co jsem psal dosud. (Odletí).
CLYTHIE
Uf! (Obrátí se k Otakarovi, jenž zatím, mohutně opřen, kroutil své kníry.) Tak co, ty velká Noho? Necháš už těch tykadel!
OTAKAR
Buď má! Buď konečně má!
CLYTHIE
Ruce pryč!
OTAKAR
Buď má! Vždyť jsme snoubenci! Já... já už...
CLYTHIE
Otakárku, vy jste krásný!
OTAKAR
Miluju vás báječně.
CLYTHIE
Já vím. To je krásné, jak vám bouchá srdce. Řekněte ha!
OTAKAR
Ha!
CLYTHIE
Ještě.
OTAKAR
Hm ha!
CLYTHIE
Jak vám to duní v prsou! Jako když hřmí. Otakárku, vy jste strašlivě silný, že?
OTAKAR
Cly... Cly... Cly...
CLYTHIE
Co zas?
OTAKAR
Já... vás...
CLYTHIE
Já vás taky...
OTAKAR (chytá ji)
Buď má!
CLYTHIE (prchá)
Snad byste nechtěl, pane, abych vám snášela vajíčka!
OTAKAR
Zbožňuji vás vášnivě!
CLYTHIE (prchá)
Za nic! Za nic! Abych si zkazila postavu!
OTAKAR (honí ji)
Já... já... já chci...
CLYTHIE (směje se a letí ven)
Čekat, ještě čekat! Nebýt netrpělivý!
OTAKAR (letí za ní)
Clythie, buď má! (Odběhnout.)
TULÁK (vstává)
Kšš. už je to pryč, ta strakatá havěť lásky.
Pěkně se na to koukalo, jak si to pořád hraje;
k smíchu ta honěná věčná, haha ty nožičky hmyzí,
haha ty dychtivé zadečky pod křídly hedvábnými,
s tímhle mi dejte pokoj, tohle my jářku známe:
vždyť – je – to – láska!
CLYTHIE (přiletí s druhé strany, líčí se a pudruje u zrdadla)
Uf! utekla jsem mu. Haha!
TULÁK
Haha, ta společnost salonní, hahaha poesie, cucání požitků života stébélky nejtenčími, ty výstřihy přerozkošné, city a sladké tření, věčná lež věčných milenců věčně bez ukojení, vždyť je to k čertu hmyz!
CLYTHIE (přiletí k němu)
Vy jste motýl?
TULÁK (čepicí po ní)
Kššš!
CLYTHIE (odletí)
Vy nejste motýl?
TULÁK
Já jsem člověk.
CLYTHIE
Co je to? Je to živé?
TULÁK
Je.
CLYTHIE (přiletí)
Miluje to?
TULÁK
Miluje. Je to motýl.
CLYTHIE
Jak jste zajímavý! Proč nosíte černý pel?
TULÁK
To je špína.
CLYTHIE
Ach, čím tak krásně voníte?
TULÁK
Potem a nečistotou.
CLYTHIE
Tvá vůně mne opíjí. Je tak nová!
TULÁK (čepicí po ní)
Kšš, nestydo!
CLYTHIE (odletí)
Chytej! Chytej!
TULÁK
Neřesti hravá, ničemná pelešnice–
CLYTHIE (blíž k němu)
Jen přivonět! Jen okusit! Jste tak originelní!
TULÁK
Podobnou tobě jsem jednu už potkal, frejířko! Proč jsem ji vlastně měl rád? (Chytí Clythii.) Takhle za ručičky hmyzí jsem tenkrát ji držel a prosil, do očí se mi smála, a já jsem ji tehdy pustil. Oh, zabít raději! Pustí ji. Leť si, ty můro, nechci tě vidět!
CLYTHIE (odletí)
Hu, vy jste divný! (Pudruje se před zrcadlem.)
TULÁK
Necudo navoněná, fifleno, vychrtlá kozo, hlade –
CLYTHIE (blíž k němu)
Ještě! Ještě! Je to tak krásné! tak surové! tak silné!
TULÁK
Co, dotěro, to ti je málo? Mám ti nasolit na zadek, ty bledničko nestydatá?
CLYTHIE
Miluju tě! Ach, zbožňuji tě!
TULÁK (couvá před ní)
Jdi, jdi, jdi! Jsi hnusná!
CLYTHIE
Jak jste nudný! Protivo! (Češe se u zrcadla.)
IRIS (vrací se uhřátá)
Napít, honem!
CLYTHIE
Kde's byla?
IRIS (pije stébélkem)
Venku – ach! To je horko!
CLYTHIE
Kde's nechala Viktora?
IRIS
Viktora? Jakého Viktora?
CLYTHIE
Vždyť jsi šla s ním – –
IRIS
S Viktorem? Ale ne... Aha, už vím. (Směje se.) Ne, to ti byla švanda!
CLYTHIE
S Viktorem?
IRIS
Právě. Počkej, to se nasměješ! Tak on ti běží za mnou a pořád ”poč – poč – počkejte... poč – poč –” hahaha, jen si to představ!
CLYTHIE
Kde zůstal?
IRIS
Vždyť ti to povídám: letí za mnou jako blázen a najednou, hahaha, přiletěl pták a sežral ho.
CLYTHIE
Není možná!
IRIS
Na mou duši! Najednou to udělalo frrr a bylo to. Já jsem se nasmála... (Vrhne se do polštářů a ukrývá tvář.)
CLYTHIE
Co je ti?
IRIS
Hahaha! Ti – ti – ti mužští!
CLYTHIE
Viktor?
IRIS
Ne, Otakar. Viktora sežral pták. Považ si, hned potom přiletí ten tvůj Otakárek, oči má takhle, zrovna hoří a hned, hahaha ... 
CLYTHIE
Co hned?
IRIS
A hned na mne: Buďte má! Miluju vás báječně, haha!
CLYTHIE
Iris, co jsi udělala?
IRIS
Hahaha, nech – nech mne! Mi – mi – miluju vás ohromně! Mu – sí – te být má – má – má ...
FELIX (přiletí s básničkou v ruce)
Clythie, už to mám! Poslouchejte.
(Čte s nesmírným citem):
”Do srdce mi vlétla,
jako do dětské zřítelnice
paprsek světla.”
IRIS (s hlavou v polštářích, hystericky se směje)
Hahaha!
FELIX (přestane číst)
Co je to?
IRIS (vzlyká)
Ten surovec! Fuj! Nestyda! Já bych ho uškrtila!
CLYTHIE
Otakara?
IRIS (vzlyká)
Abych mu teď – teď – abych teď snášela vajíčka! Ten surovec! Va – va – vajíčka mít! Já budu hrozná! Ten – ten – hahaha!

***

MUŽSKÝ HLAS (za scénou)
Jak to valíš?
ŽENSKÝ HLAS
Já?
1. HLAS
Ty!
2. HLAS
Já??
1. HLAS
Ty!!
2. HLAS
Já???
1. HLAS
Ty!!! Ty trdlo!
2. HLAS
Hrubiáne!
1. HLAS
Nemehlo!
2. HLAS
Mamlase!
1. HLAS
Cumplochu! Trajdo!
2. HLAS
Pozor na kuličku! Dej pozor!
2. HLAS
Pomalu!
1. HLAS
Po... po... pozor! (Na scénu se vyvalí velká koule hnoje, strkaná párkem CHROBÁKŮ.)
CHROBÁK
Nestalo se jí nic?
CHROBAČKA
I toto! Jejej, kdepak! Achich, to leknutí! Viď, kuličko, že nic? Tytyty – ty naše drahá kuličko!
CHROBÁK
Haha, náš kapitálku! Naše mrvičko! Naše zlato! Naše všecko!
CHROBAČKA
Ty krásný trůsku, ty poklade, ty skvostná kuličko, ty naše zlaté jměníčko!
CHROBÁK
Ty naše lásko a jediná radosti! Co jsme se našetřili a nasháněli, mrvičky nanosili a smradlavých drobečků nastřádali, od huby si utrhovali –
CHROBAČKA
– a nohy si ubrousili a hromádek rozryli, co jsme se nahrabali, než jsme si tě tak hezky uhnětli a založili –
CHROBÁK
– a zakulatili a doplnili, ty naše velké sluníčko!
CHROBAČKA
Náš skvoste!
CHROBÁK
Náš živote!
CHROBAČKA
Ty naše celé dílo!
CHROBÁK
Jen si přivoň, stará! Ta krása krásoucí! Jen potěžkej! Co toho máme!
CHROBAČKA
Toho božího daru!
CHROBÁK
Toho požehnání
KUKLA
Okovy světa pukají.
Nový život se zahájí.
Já se rodím!
TULÁK (zvedne zlavu)
CHROBAČKA
Chrobáčku.
CHROBÁK
Copak?
CHROBAČKA
Hahahaha.
CHROBÁK
Haha, haha! Ženo!
CHROBAČKA
Copak?
CHROBÁK
Hahaha, je to krásné něco mít. Svůj majeteček. Svůj životní sen.
CHROBAČKA
Svou kuličku.
CHROBÁK
Ovoce své práce.
CHROBAČKA
Hahaha!
CHROBÁK
Já se zblázním radostí. Já... já... já se zblázním samou starostí. Na mou duši, já se zblázním.
CHROBAČKA
Proč?
CHROBÁK
Starosti. Teď, když máme svou kuličku! Tak jsem se na ni těšil, a teď, když ji máme, musíme dělat novou. Ta dřina!
CHROBAČKA
A proč novou?
CHROBÁK
Pitomá! Abychom měli dvě.
CHROBAČKA
Aha, dvě. To je pravda.
CHROBÁK
Haha, jen si to představ: dvě kuličky! Nejmíň dvě. Řekněme spíš tři. Víš, každý, kdo už má kuličku, musí dělat novou.
CHROBAČKA
Aby měl dvě.
CHROBÁK
Nebo spíš tři.
CHROBAČKA
Ty, chrobáčku!
CHROBÁK
No, copak!
CHROBAČKA
Já mám ouzkost. Aby nám ji pak někdo neukradnul.
CHROBÁK
Co? Koho?
CHROBAČKA
Naši kuličku. Naše potěšení. Naše všechno.
CHROBÁK
Naši ku... kuličku? Proboha, nestraš!
CHROBAČKA
Když... když... když ji nemůžem s sebou valit, až budeme dělat tu druhou.
CHROBÁK
Uložíme ji, víš? U–lo–žíme. Schováme. Pěkně zahrabeme. Počkej, někam do důlku, do důlečku, do bezpečí, víš? Ukládat se musí.
CHROBAČKA
Jen aby ji někdo nenašel!
CHROBÁK
Nene, tototo! Nemluv! Kdepak, ukrást nám ji! Naši kuličku! Naše zlato! Náš malý kulatý kapitálek!
CHROBAČKA
Naše skvostné hovinko! Náš život! Naše celé pomyšlení!
CHROBÁK
Počkej, zůstaň tady a hlídej – hlídej ji – pozor dávej – (Odbíhá.)
CHROBAČKA
Kam zas letíš?
CHROBÁK
Důlek hledat... dolíček... hluboký důl... zahrabat kuličku... miláčka... naše zlato... do bezpečí... (Zajde.) Po...zor...
CHROBAČKA
Chrobáku! Ale chrobáčku, pojď sem! Počkej! Tamhle je... Ale chrobáku! Už neslyší. A tamhle je takový dobrý důlek! Chrobáku! Už je pryč. A tamhle je tak skvostný důleček! Ten vrták! Trulant! Pitomec! Kdybych se tam aspoň mohla podívat! Ne, já nejdu nikam, kuličko. Kdybych... jen mrknout... Kuličko, milounká kuličko, jen chvilku počkej, já hned, hned přijdu, jen mrknout a budu tady... (Běží do pozadí, obrátí se.) Kuličko, hezky čekat, být hodná. Já hned, hnedličko – (Sestupuje do lumkovy díry.)
KUKLA
Zrodit se! Zrodit! Nový svět!
TULÁK (vstává)
CIZÍ CHROBÁK (vyběhne z kulis, kde číhal)
Pryč jsou. můj okamžik. (Valí kouli dál.)
TULÁK
Nono, neporazte mě.
CIZÍ CHROBÁK
Z cesty, občane!
TULÁK
Co si to valíte?
CIZÍ CHROBÁK
Hahaha, kuličku, kapitál, zlato.
TULÁK (couvá)
Smrdí, to vaše zlato.
CIZÍ CHROBÁK
Zlato nesmrdí. Hybaj, kuličko, val se! Toč se, majetku! Obíhej! Kdo má, ten má. Hahaha, panečku!
TULÁK
Copak?
CIZÍ CHROBÁK
Inu, je to pěkné, něco mít. (Valí kouli vlevo.) Ty můj poklade! Ty krásné jměníčko! Můj klenote! Mé všechno! (Zachází.) Jen mít! Uložit majeteček! Pěkně zahrabat! Po – po – pozor! (Zajde.)
TULÁK
Něco mít? Proč ne? Každý chce mít svou kuličku.
CHROBAČKA (vrací se z lumkovy díry)
Ó jej, jejej, tady někdo bydlí. Lumek. Larvička. Kdepak, kuličko, sem tě nedáme! Kde je kulička? Kde, kde, kde je má kulička? Kde je naše drahá kulička?
TULÁK
Ale zrovna teď...
CHROBAČKA (vrhne se k němu)
Zloději! Zloději! Kam jsi dal mou kuličku?
TULÁK
Říkám, teď zrovna...
CHROBAČKA
Ty vrahu, dej ji sem! Vrať mně ji!
TULÁK
Zrovna teď nějaký pán ji tady valil.
CHROBAČKA
Jaký pán? Kdo?
TULÁK
Břicháč, vyžraný, odulý...
CHROBAČKA
Můj muž!
TULÁK
Chrapoun s křivýma nohama, nadutý sprosťák...
CHROBAČKA
To je můj muž!
TULÁK
A říkal, že je to krásné něco mít a něco zahrabat.
CHROBAČKA
Je to on! Jistě našel nějaký důlek! (Volá.) Chrobáčku! Miláčku! – Kde je ten hlupák?
TULÁK
Tady si to valil ven.
CHROBAČKA
Ten moula! Nemohl mě zavolat? (Běží vlevo.) Chrobáčku! Mužíčku, počkej! Ku-li-čko! (Zajde.) Ku-ku-ku-ku-kuličko!
TULÁK
Tohle je jiná, to se hnedle vidí.
Tohle má něco ze solidnějších lidí.
Dovolte, já jsem byl trochu opilý.
Už se mně zdálo, že všichni jsou motýli.
Motýli krásní, drobátko odření,
světová smetánka věčného páření,
ty zajímavé dámy a jejich panoši,
haha, to hmyzí pachtění po ždibci rozkoší,
dejte mi pokoj s takovou honorací.
Tihleti aspoň smrdí poctivou lidskou prací,
Nechtějí užívat, chtějí jen něco mít,
nejsou to kavalíři, ale zas je to lid;
moudře se drží země, věří jen v to, co trvá,
pokorně staví své štěstí, i kdyby z mrvy bylo;
krátce je cítit rozkoš, dlouho je cítit mrva.
I kulička je něco. I kulička je dílo.
Když práce nevoní, tak voní výdělek.
Miluješ pro sebe, buduješ pro celek,
pracuješ pro jiné, a mamoníš-li, inu,
i mamonit je ctnost, když je to pro rodinu.
Rodina má svá práva, rodina všechno světí,
i kdybys třeba krad, vždyť jsou tu sakra děti.
Tak je to, prosím, a všecko je v tomhle bodu:
co člověk neudělá pro zachování rodu!

***
 
Autor: ČAPEK KAREL
Dílo: ZE ŽIVOTA HMYZU